Zdroj Maria Treben Zdraví z boží lékárny
ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ (Salvia officinalis L.)
Pochází z jižní Evropy a u nás se pěstuje v zahradách. Je třicet až sedmdesát centimetrů vysoká, fialové květy jsou uspořádány v lichopřesleny. Proti sobě stojící listy mají stříbřitý povlak a šíří trochu hořkou, kořenitou vůni. Pěstuje se na chráněných slunných místech. Přikrývám ji na zimu chvojím, protože je choulostivá na mráz.
Jiný druh, šalvěj luční (Salvia pratensis) najdeme na náspech, loukách a pastvinách. Do dálky prosvítají tmavomodrofialové květy, šířící aromatickou vůni. Ze šalvěje luční používáme květy, především na kloktání, ale i na přípravu šalvějového octa. Hrst květů vyluhujeme v octu, který potom používáme k masáži nemocných, kteří delší čas leží.
Listy se sbírají před rozkvětem, v květnu a červnu. Rostlina obsahuje nejvíce éterických olejů ve slunných, suchých dnech, proto sbíráme listy v takovém počasí, nejlépe v poledne. Sušíme ve stínu.
Mnohem léčivější je však šalvěj lékařská, kterou se zabýváme dále. Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou už u našich předků. Rčení, které vzniklo okolo roku 1300, říká: „Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?“ Už samotný název vyjadřuje vysoké ocenění, které má rostlina od nepaměti. Šalvěj je odvozeno z latinského slova „salvare“ – spasit, vyléčit.
Jak se za starých časů velebila šalvěj, to najdeme v jednom starém, pěkném bylináři: Když musela svatá Matka boží s Jezulátkem utéci před Herodesem, prosila všechny květiny na poli o pomoc, ale žádná jí neposkytla přístřeší. Tu se sklonila k šalvěji a u ní našla útočiště. Pod jejími hustými listy našla bezpečný úkryt i s dítětem před Herodesovým vojskem. Vojáci prošli okolo a nezpozorovali je. Jen co přečkala nebezpečí, vyšla Matka boží z úkrytu a mile řekla šalvěji: „Od nynějška až navěky budeš u lidí nejoblíbenější květinou. Dávám ti moc vyléčit lidem všechny nemoci, ochraňuj je před smrtí tak, jako jsi i mne zachránila.“ Od těch časů bylinka kvete, pomáhá a léčí lidi. Má-li někdo dlouholeté zkušenosti s léčivými rostlinami a často vyprošoval v těžkých případech pomoc a ochranu naší milé Matky boží, potom v hluboké víře a opravdové důvěře cítí, že její ochranná ruka se prostírá nad všemi zázraky našich léčivých rostlin.
Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňuje záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně. S levandulí je jedinou léčivou rostlinou, která pomáhá při nočním pocení. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby. Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívají ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při chvění končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře působí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žaludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem.
Čaj ze šalvěje při vnějším použití doporučuji zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny. Mnozí dospělí i děti by nemuseli mít vyoperované mandle, kdyby včas užívali šalvěj. Mandle jsou totiž jakýmisi policisty těla, zachycují a zneškodňují jedovaté látky, když mandle chybí, dostávají se jedy do ledvin. Nálev ze šalvěje pomáhá i při krvácení dásní a uvolnění zubů. Kloktá se jím nebo se dávají v nálevu namočené vatové tampóny (paradentóza a zvředovatění dásni“).
Lidé se slabými nervy, ba i ženy s nemocnou dolní částí těla, měli by si dávat sedací šalvějovou koupel. Po bodnutí hmyzem přiložíme rozdrcený list.
Vedle úspěchů šalvěje jako léčivé rostliny nesmíme zapomenout, že je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček měli bychom pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů. V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje.
ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ
Čaj: Jedna čajová lžička bylinek na 1/4 litru vody, spaříme a krátce vyluhujeme.
Šalvějový ocet: Láhev naplníme až po hrdlo květy šalvěje luční, zalejeme přírodním octem tak, aby
byl až nad květy a láhev necháme stát 14 dní na slunci nebo na teplém místě.
Sedací koupel: Dvě vrchovaté dvojhrstě listů na noc vložíme do studené vody. Druhý den se
všechno zahřeje až k varu a výtažek přilejeme do vany.
