Z velkého množství léčivých rostlin jako další vybírám rostlinu, která byla již za starých časů tak rozšířená jako dnes a již tehdy měla vynikající pověst. (Původ německého slova „rich“ se odvozuje od latinského „rex“ – král, tedy: wegerich král cest.) Jitrocel byl tedy králem cest a již v dávných dobách rostl k užitku lidí.
V rukopise z 11. století se zachovala anglosaská óda, která opěvuje devět rostlin a jitrocel oslovuje takto: „I ty, jitroceli, matko rostlin, otevřená k východu, mocná v nitru, přes tebe hrkotají vody, přes tebe jezdí ženy, přes tebe jezdí ženiši, nad tebou odfukují býčkové. Všem jsi vzdoroval a stavěl jsi se jim na odpor. Tak odporuj i jedu, nákaze a zlu, které přicházejí do kraje.“ Dnes je tomu tak, jako bylo kdysi. Zlo prochází krajinami a my potřebujeme léčivé rostliny jako je jitrocel, který vychvalují ve všech „bylinkářích“, aby tomuto zlu vzdorovaly. Jeho příbuzný jitrocel větší (Plantago major) za ním nijak nezaostává a užívá se stejně. Oba lze najít na polních a lučních cestách a chodnících, v příkopech a na ladem ležící půdě, prakticky na celém světě.
Jitrocel se na prvém místě užívá při všech onemocněních dýchacích orgánů, zvláště při silném zahlenění, kašli, černém kašli, plicním astmatu, ba dokonce i při tuberkulóze plic. Švýcarský farář Kunzle, samorostlý přírodní léčitel a znalec velké léčivé síly našich rostlin, píše: „Použít možno celý jitrocel, všechny jeho druhy a to kořeny, listy, květy i semena. Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak, jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě.“ Já rovněž pomohla mnohým směsí jitrocele a mateřídoušky (smíšeno stejným dílem) při bronchiálním astmatu. Takový čajový nálev možno vřele doporučit i při onemocnění jater a měchýře. Při bronchitidě, bronchiálním astmatu se výborně osvědčuje čaj, připravený následujícím způsobem: do šálku studené vody přidáme kolečko citrónu (byl-li něčím stříkaný, tak bez slupky) a jednu vrchovatou kávovou lžičku kandysového cukru, potom vše přivedeme do varu a necháme čtyřikrát až pětkrát vzkypět. Odstavíme a až potom přidáme jednu vrchovatou kávovou lžičku čajové směsi. Necháme vyluhovat půl minuty. V těžkých případech se musí připravit čerstvý čaj čtyřikrát až pětkrát denně. Pije se po doušcích tak horký, jak jen sneseme.
Ve starých „bylinářích“ se dočítáme, že semeno jitrocele působí proti tvorbě kaménků, užíváme-li denně 8 gramů. Sirup z jitrocele čistí krev od všech nečistot a chorobných látek. Správně bychom jej měli používat stále a brát denně před každým jídlem jednu polévkovou lžíci (děti jen čajovou lžičku).
Venkovští lidé vědí, že jitrocel je od nepaměti oblíbeným léčivým prostředkem na rány. Jeden sedlák se při práci na poli poranil jakýmsi nástrojem. K mému překvapení si nasbíral čerstvé listy jitrocele, rozmačkal je a položil na ránu. Přesto, že listy nebyly umyté, rána se nezanítila. Rozmačkané čerstvé listy pomáhají při řezných i tržných ranách, při bodnutí vosy, ba i při pokousání psem, jedovatým hadem, či jiným zvířetem. V posledních případech jen jako pomoc v nouzi, není-li po ruce lékař. V jednom starém bylináři se píše: „Když ropuchu kousne pavouk, spěchá k jitroceli. Ten jí pomůže“. Čerstvé listy, rozmačkané rukama a smíšené se solí přiložené na krk léčí vole (strumu na krku). Vložíme-li list jitrocele do obuvi, pomáhá odstraňovat puchýře, způsobené chůzí. Každá sebehorší opuchlina zmizí, když se ošetřuje čerstvými, rozmačkanými listy jitrocele. Listy také pomáhají léčit zhoubná onemocnění žláz, přiložíme-li je na příslušné místo. V tomto případě je však dobré používat ještě čerstvou majoránku v olivovém oleji (v nouzi lze použít i sušenou). Lahvička se naplní majoránkou, zaleje olivovým olejem a nechá 10 dní stát na teplém místě. Nemocné žlázy natřeme majoránkovým olejem, pak přiložíme rozdrcené listy jitrocele a vše zavážeme ručníkem. Zlepšení se dostaví během krátké doby.
Při jedné přednášce v Linci jsem poukázala na to, že rozdrcené listy jitrocele vyléčí každou ránu, i když by byla 10 roků stará. Když jsem po pěti měsících znovu přednášela v Linci, přihlásila se ke slovu jedna žena: „Svého času jsem pochybovala o vašem tvrzení, že listy jitrocele vyhojí každou ránu, i kdyby byla jakkoliv stará. Moje sousedka měla už 17 let bércové vředy a už dávno nemohla vycházet z domu. Hned na druhý den jsem jí přinesla listy jitrocele a položila je podle vašeho návodu na její rány. Musím svou pochybnost odvolat, k překvapení nás všech se rána rychle zahojila a za posledních pět měsíců se již neotevřela.“ Jiný příklad: Těžkému válečnému invalidovi s protézou na jedné noze se při dlouhotrvajících letních vedrech otevřely rány na amputované noze. Ty se nevyhojily mastmi, ozařováním, ani injekcemi. Když si však rány obložil jitrocelem, velmi rychle se zahojily a on mohl opět pokračovat ve své obvyklé práci. Sama jsem si jednou pomohla čerstvou šťávou z jitrocele. Před léty mě moje jednoleté vnouče, které jsem chovala v náručí, z rozpustilosti kouslo do tváře, nad koutkem úst. Zraněné místo mne bolelo několik dní a občas jsem je potřela esencí z jitrocele. Obávala jsem se však, že rána může jednoho dne nebezpečně ztvrdnout. Koncem dubna jsem ses mužem účastnila konference ve Freistadtu. V jedné chvíli jsem pocítila, že na pokousaném místě mám ztvrdlou uzlinu velikosti hrachu, která vznikla přes noc. Hned jsem si donesla z louky hrst listů jitrocele, rozmělnila jsem je mezi palcem a ukazováčkem a tím si bolavé místo během dne navlhčovala. Večer jsem zatvrdlinu nahmatala už jen slabě, druhý den, k naší radosti, úplně zmizela. Není tedy nijak přehnané, když farář Kneipp ve svých spisech tvrdí, že na každou nemoc roste určitá bylinka. Čím hlouběji vnikám do léčebných metod s léčivými rostlinami, tím větší zázraky prožívám. Velké množství lidí každým rokem umírá za obrovských bolestí na rakovinové nádory, ačkoliv na vyléčení je možné použít léčivky. Mohli bychom být všichni o mnoho zdravější a měli bychom větší radost ze života, kdybychom měli více porozumění pro naše léčivé rostliny, které vidíme na každém kroku. V očích nevědoucích je to však všechno plevel. Začněte se zajímat o léčivé rostliny a pomalu se zbavíte všech těžkostí. Tyto moje řádky by měly dát odvahu a útěchu všem starým lidem, kteří mnoho let trpí na bércové vředy. Také jejich nohy se rychle zahojí, když si na ně přiloží jitrocelové listy. Věk při tom nehraje žádnou roli. A když nemoc provázejí silné opuchliny, potom se nohy koupou ve studeném výluhu slezu nebo v odvaru z přesličky. Okraje ran se po koupelí potřou mastí z měsíčku zahradního. Vřele doporučují jitrocel i při trombóze. Uvedené příklady jasně hovoří: Na boží lékárnu se možno spolehnout í tehdy, když se lékaři pacienta již vzdali.
ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ
Čajový nálev: 1 vrchovatou čajovou lžičku listů na 1/4 litru vody, jen spaříme a krátce necháme vyluhovat.
Čajová směs: Jednu čajovou lžičku vrchovatě naplněnou směsí jitrocele a mateřídoušky (rovné díly) spaříme v 1/4 litru vody.
Obklady z listů: Čerstvé listy jitrocele kopinatého nebo většího umyjeme, na desce válečkem na nudle rozválíme na kaši a přiložíme na nemocné místo.
Sirup – 1. způsob: Dvě vrchovaté dvojhrstě listů jitrocele semeleme na masovém mlýnku. Do kaše přidáme trochu vody, 300 g cukru a 250 g včelího medu. Za stálého míchání všechno vaříme na slabém ohni, až vznikne zahuštěná tekutina, horkou ji naplníme do sklenic a po vychladnutí uložíme do chladničky.
Sirup – 2. způsob: Umyté listy uložíme ve vrstvách s cukrem do sklenice na okurky a všechno řádně stlačíme. Hmota se postupně usazuje. Následující dny se vrstvy doplňují, až je sklenice plná. Pak povážeme dvoj až trojnásobně pergamenem nebo celofánem. V zahradě na chráněném místě vykopeme jámu a sklenice do ní vložíme. Nad sklenici dáme desku, zatížíme kamenem a celé zasypeme zemí. Deska i kámen mají zůstat viditelné. Za stálé teploty v zemi cukr zkvasí s listy na sirup. Po třech měsících sklenice vyjmeme, šťávu vylisujeme ovocným lisem (ne přes hadřík), převaříme, naplníme do lahví a dobře uzavřeme.
Kdo nemá možnost použít tento způsob kvašení, nechá sklenici stát na teplém místě na slunci do doby, kdy se sirup usadí u dna. I takto získaný sirup dobře převaříme.
Zdroj Marie Treben
